| Year 2017 | ||
| Category Photogenic science | ||
Mořská plástev Škrobová zrnka v buňkách kůry kořene posidonie Neptunovy. Autoři snímku J. Machač a M. Vohník (oba BÚ AVČR) | Netradiční pracoviště Sběr vzorků mořských trav na Maltě | Spirála života SEM foto schránky z mořského písku. Autoři J. Machač a M. Vohník (oba BÚ AVČR) |
| Category Scientists in photography | ||
Neočekávaný dýchánek Nečekané setkání při sběru mořských trav | Zapálený student bez komentáře | Pracovní pomůcky Sbírání mořských trav dá zabrat |
| Year 2018 | ||
| Category Photogenic science | ||
Podvodníky Podvodní slunečníky jednobuněčné mořské řasy Acetabularia v malém rybářském přístavu na západě Kréty | Pelotony Vnitrobuněčné hyfové smotky orchidoidně mykorhizní houby v kořeni hostitelské orchideje (Foto Jiří Machač a Martin Vohník, BÚ AVČR v.v.i.) | Per aspera ad astra Plodnice ektomykorhizní houby rodu Hebeloma si hledá své místo na slunci |
| Year 2021 | ||
| Category Photogenic science | ||
Půlměsíční bioeroze Zavrtávání se do pevných substrátů představuje prastarou životní strategii chránící před negativními vlivy vnějšího prostředí. Jedná se o velmi rozšířený, přitom však hojně opomíjený fenomén, který hraje důležitou roli v koloběhu živin zejména v mořském prostředí. Na snímku rozlomená schránka dírkovce rodu Sorites z Rudého moře s patrnými stopami bioeroze na povrchu. | Bioplástev Část intenzivně bioerodovaného dírkovce z rodu Sorites, původem z Rudého moře. Schránky dírkovců zde tvoří podstatnou složku mořského dna a poskytují úkryt a potravu překvapivě bohatému spektru především fotosyntetických mikroorganizmů. Silně kolonizované schránky pak bez nadsázky připomínají miniaturní podmořské zahrádky. | |
| Year 2024 | ||
| Category Photogenic science | ||
Caput medusae/Hlava medúzy Rod astrofytum (Astrophytum) byl popsán roku 1893 francouzským botanikem a spisovatelem Charlesem Antoine Lemairem (1800-1871) na základě typového druhu A. myriostigma, i laikům dobře známé "biskupské čepice", a sdružuje mexické kaktusy vzhledem připomínající mořské hvězdice a ježovky. Historie jeho výzkumu je spojena i s Čechami, konkrétně s osobou našeho nejslavnějšího kaktusáře Alberto Vojtěcha Friče (1882-1944), který v botanické zahradě v hlavním městě Mexika znovuobjevil asi nejemblematičtější druh A. asterias, v té době považovaný za již vyhynulý. Posledním dosud popsaným druhem je A. caput-medusae, jež je svým vzhledem od ostatních astrofyt natolik odlišný, že pro něj byl původně vytvořen nový rod Digitostigma, jehož název lze volně přeložit jako "potečkované prsty". Jedinec na snímku má pohnutou historii se šťastným koncem – koupil jsem ho své argentinské manželce, když byla v porodnici s naším synkem Alberto Felipem, záhy se do něj ale pustily svilušky, postupně přišel o všechny prsty a už jsme se s ním rozloučili. Nějakým zázrakem se mu ale podařilo přežít zimu, na jaře mu narostly prsty nové a letos dokonce vykvetl třemi nádhernými květy, snad jako dárek k synkovým druhým narozeninám… | ||
